V Japonsku ženy dávají hořkou čokoládu svým blízkým, přátelům, příbuzným, kolegům a dokonce i šéfovi. Dámy ale neodcházejí s prázdnou. O měsíc později, na „Bílý den“, dostanou od obdarovaných zpět bílou čokoládu. Následující zvyk pochází původně z Itálie, ale je oblíbený i u nás: Zamilované páry dávají svá jména na visací zámky a věší je na zábradlí mostu nebo jiná známá místa. Klíč se pak společně hodí do vody. A tak by měla láska trvat věčně. 

Pro Finy není Valentýn jen o lásce. Tento den je také věnován přátelství. Zprávy a drobné dárky se zasílají anonymně lidem, které máte rádi. Švédové zase označují Valentýna za „Den všech srdcí“. Zde je tradicí rozdávat gumová vinná srdíčka. V Dánsku jsou věci záhadné: Dárky se posílají anonymně a příjemce musí uhodnout odesílatele. Místo červených růží jsou zde velmi oblíbené sněženky. Oblíbenými dárky jsou ale také květinová srdce, pečivo a samozřejmě čokoláda. V islámských zemích je naopak Valentýn dokonce částečně zakázán, protože byl původně odvozen z křesťanské víry. Valentýna slavíme teprve od konce druhé světové války. Angličané a Američané přinesli zvyk do Německa na konci války. V Polsku je Chelmno známé jako „Město zamilovaných“, protože je zde uložena relikvie svatého Valentýna. Valentýn je zde velký svátek. V kostele se koná bohoslužba na památku svatého Valentýna a Poláci vypouštějí do nebe tisíce červených balónků. Den završuje mnoho večerních akcí a koncertů. V Anglii a Francii se dříve věřilo, že mladá žena si vezme muže, kterého uvidí na Valentýna jak prvního. Tradice, že obdivovatelé v tento den co nejdříve vyrazí doručovat dárky, přetrvává dodnes.